Kocourkov – smyšlená obec, jež se stala dějištěm komických historek jejich obyvatel, kteří neoplývají příliš velkým intelektem.
Kocourkov vznikl pravděpodobně v ústním podání a z něj se dostal do literatury. Už v 17.století se tyto historky objevily v knížkách lidového čtení. V letech 1847-1848 vydal příběhy z města Kocourkova v osmi svazcích Prokop Chocholoušek.
V české literatuře patří ke klasice tohoto žánru kniha Ondřeje Sekory Kronika města Kocourkova.
Svůj Kocourkov, coby město hlouposti, mají i jiné národy. Například ve starověkém Řecku hrály tuto roli Abdéry, které byly ovšem městem skutečným. Podobně na Moravě se kocourkovské příběhy vyprávějí o městečku Šimperk, jehož předobrazem je skutečné městečko Šilperk, od roku 1949 přejmenované na Štíty. Ve francouzské literatuře se objevují obdobná městečka Brétizy a Zvonokosy. Německým městem podivínů je Schild, nizozemským Kampen, anglickým Gotham. V Polsku městečku hloupých říkají Pacanów, v Srbsku Balov a ve Švédsku Tälje. Na Slovensku se používá jméno Kocúrkov či Čudáková.
Tolik z historie a teď do současnosti. Dnes už není Kocourkov jenom provinční maloměsto. Není to dokonce ani stát. Ale něco mnohem většího: Sdružení států. A toto soustátí se jmenuje Evropská unie.
Evropští komisaři vydali příručku spojených Kocourkovů, která zahrnuje návod, jak se má v unii žít. Je to nehorázná snůška superkorektních magablbin. Člověk žasne nad tím, že to ty choré mozky myslí vážně.
Přestaňme říkat Vánoce, pomůže to prý nekřesťanům cítit se lépe. Degraduje se snad slovo Vánoce a rozšíří řady zakázaných slov jako je negr? Ať hledám, jak hledám, neshledávám na slovu Vánoce nic rasistického.
A jakpak budeme těmto svátkům říkat?
Komisaři navrhují nazývat svátky třeba dovolená, jenže tohle slovo mám spojené spíš s létem.
A místo Ježíška budeme říkat: Oslavujeme narození tamtoho, víte koho? Toho, jehož jméno se nesmí vyslovit. Myslíš Lorda Voldemorta?
A smí se říkat, že jme měli ke štědrovečerní večeři kapra? Neurazí to ostatní ryby?
A dál? Na řadě budou Velikonoce?
Příliš mnoho rozdílů pokřivuje unii, je potřeba ji narovnat. Vytáhnout prapor antidiverzifikace a založit homogenní společnost. Vytvoříme portfolio rovnosti pro snaživou eurokomisařku Helenu Dalliovou, která nezklame a popíše třicet stránek bláboly o tom, jak v komisi používat gendrově neutrálnější jazyk.
Skončeme s oslovením dámy a pánové, říkejme si nadále osobo.
Hlavně nikoho nedráždit a s nikým si to nerozházet. Konečným cílem je snaha o vytvoření Homo populi a zničení světové pestrosti. Budeme se pyšnit celokosmickou nezávadností, seznamem pravidel chování, které nikoho neuráží. Musíme být připraveni i na možnost, že zde přistanou mimozemšťané a nemůžeme si přece dovolit je nasrat. Mezitím se staneme mimozemšťany sami.
Za vším stojí korunovaná zasloužilá rodačka města Schild Uršula Vám Ser Lejnová a její snaha o dosažení Unie rovnosti, kde je každý oceňován a uznáván, bez rozdílu pohlaví, rasy, etnika, původu, náboženství, víry, zdravotního stavu, věku, sexuální orientace či planetární příslušnosti.
Hezká idea, ale údajné pokřivení nenarovnáte příkazy a zákazy i pro pohany posvátných věcí, mezi které Vánoce patří. Dokonce je úplně jedno, jak se u toho navzájem budete oslovovat.
Když se ve spojitosti s příručkou začala objevovat slova jako diktatura nebo ideologická kolonizace komisaři rychle couvli s tím, že jsou to pouze doporučení, a ne nařízení a vmanévrovali se do role škůdců v dobré víře.
Jenže doporučení dnes a co bude zítra? Bude se trvat na doporučeních.
Přeju šťastné a veselé Vánoce Heleně a Uršule!
O jaké tradice tím přicházíme čtěte v článku:
