Kruté umění nebo umělecká krutost? Smrt jednoho je divadlem pro druhé. Kdepak hudba středověku, děje se to pořád.
Co to vlastně bylo ten sicilský býk? Je to mosazná socha skutečného býka v životní velikosti, která je uvnitř dutá. Do sochy byl vsazen odsouzenec a pod býkem byl rozdělán oheň. Z rozžhaveného vězení nebylo úniku.
K umocnění zážitku pozorovatele přispíval i voňavý dým, jež vycházel z nozder sochy díky kadidlu a kvůli speciálně navrženému systému potrubí byly smrtelné výkřiky mučených změněny na realistické zvířecí bučení, takže to vzbuzovalo dojem rozzuřeného býka. Utrpení odsouzeného tak bylo pro přihlížející děsivým divadlem.
Býka zhotovil athénský sochař Perillos pro tyranského vládce sicilského města Akragas Falarise v šestém století před naším letopočtem.
Perillos čekal bohatou odměnu, ale prohnaný Falaris, jako by četl pohádku o Jeníčkovi a Mařence, která byla napsána dva tisíce dvě stě let po jeho smrti, po něm chtěl, aby mu svůj vynález demonstroval. Sotva vlezl Perillos do sochy, sám Falaris pod ním rozdělal oheň.
Bral to jako dobrej fór, když jej za pár minut z býka vytáhl. „To bych ti přece neudělal,“ oprašoval z něj prach popílku, ve který se za tu dobu začal měnit jeho oděv. „Pro tebe mám něco lepšího,“ smál se. „Shoďte jej z útesu,“ zavelel strážím.
Po šestnácti letech svrhnul Falarise jeho konkurent Telemachus.
„Slyšel jsem, že máš zajímavou hračku,“ řekl mu, „jistě ti bude ctí, prohlédnout si ji zevnitř.“
A pak pro změnu on zapálil plamen pod sochou býka ze slitiny mědi a zinku.
Některé hračky se prostě neomrzí.
1 komentář u „Dotek sicilského býka“