Na čem vlastně záleží? Rozhodně ne na tom, co vykřikuje banda agresivních černochů.
Jako písek v přesýpacích hodinách se sypou komentáře na téma rasismus a otrokářská minulost toho či onoho státu. Co zrnko písku, to jiný názor.
Člověk neznalý či ignorující historii by mohl žít v mylném dojmu, že otrokářství je výsadou jen bělochů a jediné utrpení zažili jen černí otroci. To není pravda! Obchod s evropskými otroky trval déle a byl brutálnější. Jen se o něm nehovoří.
Pokud chcete odsuzovat otrokářství, tak buďte spravedliví a odsuďte všechno otrokářství.
Proč se zatajují fakta, že Osmané pořádali po více, než tři sta let každoroční výpravy do křesťanské Evropy za jediným účelem – lov lidí, které pak prodávali na trzích s otroky. Operovali takto nejen na území střední Evropy, ale i dnešní Ukrajiny až po Moskvu a na sever k hranici s Litvou.
Tito otroci neměli příliš optimistické vyhlídky. Většina mužů, zvláště pak mladých chlapců, byla vykastrována a prodána jako sluhové nebo rekrutováni do armády či na galeje. Ženy byly určené k sexuálnímu vykořisťování v harémech. Na rozdíl od valné většiny amerických otroků, která pracovala na plantážích. Afričtí otroci v Americe se také mohli ženit a mít děti. Jen díky tomu teď běhají jejich potomci po ulicích a vykřikují hesla.
Také čísla Evropských otroků nejsou zanedbatelná. Konzervativní odhady hovoří o deseti až patnácti milionech lidí.
A ještě jeden rozdíl stojí za zmínku. Američané nedělali nájezdy do nitra Afriky za účelem odchytu otroků. Tak jak se k nim dostali? Afričtí náčelníci měli své otroky z nepřátelských kmenů a jednoduše je prodávali. Hlavně pro muslimy nebylo obchodování s lidmi nic nového. V podstatě kupovali nové zboží hned na západním pobřeží Afriky, kde zakotvili svoji loď.
Shodneme se na tom, že instituce otroctví je zavrženíhodná, ale ať nikdo netvrdí, že jejich historie se to netýká.
A když si každý povykuje, co chce, tak já taky. Právě jsem založil hnutí a jeho název jdu křičet do ulic: Punk lives matter!
Čtěte také:
1 komentář u „White lives matter“