Z dětství si pamatuji na jednu knížku Františka Nepila o skřítcích, co lidem škodí, kde mohou. Říkal jim Naschválníčci. Tehdy jsem měl dojem, že jsou vymyšlení.
Jistě jste už každý zažil ten den, kdy se všechno kolem hroutí a zhola nic nefunguje bez logické příčiny. Jako by se věci spikly a naschvál stávkovaly, aniž by jim někdo ubližoval. Na co jste sáhli, to buď vypadlo z ruky nebo se zaseklo. Zkrátka den blbec.
Nutno říct, že zpočátku takový den nepoznáte. Maskuje se za krásné slunné ráno, které i mě vytáhlo ven, do zdánlivě bezpečné zóny zahrady.
Nevím kolik bylo zapotřebí vyplavit endorfinů, ale rozhodl jsem se přitlouct na zeď kůlny poličku, která tam stála opřená v koutě již druhý týden.
První varování bylo, jakmile mi odpadlo kladivo z topůrka rovnou na nohu. V tu chvíli mi už pantofle nepřipadaly jako vhodná obuv. Zohnul jsem se pro ten kus kovu a praskly mi kalhoty na zadku. Rozepínal jsem si tedy šle, že si lacláče převlíknu. Vtom jedna vystřelila a převrhla plechovku s červenou barvou, kterou jsem chtěl poličku natřít. Přitom rozvířila prach na ponku a já se jej nadýchl. Při druhém kýchnutí se moje ruka ocitla v rozlité barvě. A při třetím jsem si tou stejnou rukou způsobně zakryl obličej. Zašklebil jsem se a vykročil vpřed ve snaze opustit prostor. Zakopl jsem o kladivo, stále ještě ležící na podlaze a druhá ruka chtěla chycením stolu udržet rovnováhu, jenže se sklouzla po zbytku barvy. Tělo již nebylo možné udržet vzpřímeně a já oběma rukama padnul do bedny se štěpkou na topení. V sedě jsem si prohlížel své nové, krvavě rudé dřevěné rukavice. Z kůlny jsem se vyplazil po kolenou a ten nepořádek zanechal za sebou. Sotva jsem se dotknul trávníku, spustil se zavlažovač.
„Kašlu na poličku,“ odplivl jsem si. Buster Keaton byl za tohle alespoň placenej.
Netušil jsem, že existuje i Murphyho Occamova břitva. Což je termín jen pro fajnšmekry v oboru smůly. Tajemství spočívá v tom, že následkem jedné chyby se stává příčina pro vytvoření jiné, jejíž následek opět přímo ovlivní další věc, co se pokazí a zapříčiní další zmar, a tak pořád dál, a to v nejkratším čase a na nejmenší vzdálenost. Ďáblovo padající domino. Je to vrchol v oblasti lidského nezdaru.
Mnozí fatalisté to svádí na osud a věřící zase na prokletí, neboť vědecké vysvětlení s úspěchem absentuje.
Já si zkusil sednout a v duchu hesla: Kdo nic nedělá, nic nezkazí, jsem se ani nehnul, abych snad neurazil boha. Jenže zafungoval jiný vesmírný princip a to, že zlu k vítězství stačí, když dobrý člověk nedělá nic.
A stačilo:
Přijela na návštěvu tchýně!
Occamova (Ockhamova) břitva je princip logické úspornosti, od 19. století nazývaný podle anglického logika, františkána Williama z Ockhamu (1287–1347). Ve skutečnosti je daleko starší a Ockham sám ho sice používá, ale nikde výslovně nevymezuje.
Murphyho zákony označují širokou škálu různých rčení či epigramů týkající se chybovosti a lidského selhání. Základní formou všech těchto zákonů schválnosti je tvrzení: „Co se může pokazit, to se pokazí.“
Níže si můžete přečíst několik nejoblíbenějších Murphyho zákonů:
Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba.
Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval.
Délka minuty závisí na tom, na které straně dveří od záchodu se nacházíš.
Jestli se cítíš dobře, uklidni se, ono tě to přejde.
Jestliže přestoupíš do jiné fronty, ta, kterou jsi právě opustil, začne postupovat rychleji.
Usměj se, zítřek bude horší.
Nejhorší je dostat průjem v zácpě.
Chybovat je lidské, ale jestli chcete něco opravdu posrat, potřebujete počítač.
