Deset strategií manipulace

Myslíte si, že máte všechno své rozhodování v rukou? Že se dostáváte k pravdivým informacím? Jste přesvědčeni, že s vámi nikdo nemanipuluje? Tak to si jenom myslíte!

Noam Chomsky, americký vědec a filozof vás vyvede z omylu. Sestavil totiž deset strategií manipulace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.

Tady je jejich zkrácená verze:

1. Strategie rozptýlení. Spočívá v odvádění pozornosti veřejnosti od důležitých věcí a změn, o nichž rozhodují politické a ekonomické elity a od skutečných sociálních problémů. Místo toho jsou zahlceni zástupnými, zanedbatelnými problémy.
2. Vytvoření problému a nabídnutí řešení. Vytvoří se problém, který vyvolá určitou reakci veřejnosti, aby se zdálo, že to byla ona, kdo si vyžádal drastická řešení. Například: Nechte šířit násilí ve městech a veřejnost si vyžádá tvrdší bezpečnostní zákony na úkor lidských svobod.
3. Strategie postupnosti. Aplikování opatření po kapkách. Pomalu zavádět nové sociálně-ekonomické podmínky, které by jinak při okamžitém zavedení vyvolali revoluci.
4. Strategie odkladu. Je jednodušší přijmout nepopulární kroky do budoucna než okamžitě. Člověk má totiž tendenci naivně doufat, že zítra bude lépe a myslí si, že se v budoucnu požadované oběti vyhne.
5. Oslovit veřejnost jako děti. Reklamy zaměřené na širokou veřejnost používají projevy, argumenty a tón hlasu, jako by mluvily s dvanáctiletým dítětem či mentálně zaostalým. Od takových se totiž očekává menší kritičnost.
6. Používání emocionálního aspektu. Klasická technika, při které se za použití emocí implantují do podvědomí nápady, touhy, obavy či nutkání k nějaké činnosti.
7. Udržování veřejnosti v nevědomosti a průměrnosti. Zajištění toho, aby společnost nebyla schopna porozumět technologiím a metodám používaným k její kontrole a zotročení. Kvalita vzdělání musí být co nejhorší.
8. Spokojení s průměrností. Společnost musí uvěřit, že je módní být hloupý, vulgární a ignorantský.
9. Posílení viny. Přimět jednotlivce věřit, že je viníkem svého neštěstí. Místo toho, aby se vzbouřil proti systému, utápí se nečinně v depresích. A bez akce není revoluce.
10. Poznání jednotlivce lépe než on sám. Přenechání poznání osobnosti na systému, který má tím větší kontrolu a moc a rozhoduje za jednotlivce.

Ještě stále si myslíte, že jste absolutně svobodní ve svém rozhodování a nikdo se vás nepokouší manipulovat?

Jestli i přesto ano, je nejvyšší čas otevřít oči!

Podobný článek:

Začátek konce svobody