Možná jste taky jeden z těch lidí, kteří si na dveře lepí samolepky a umísťují magnetky na ledničku. Postiženi touhou některé věci neustále vystavovat na oči nejen své, aby na první pohled mohla návštěva pochopit váš postoj a zaujmout tak přiměřené stanovisko.
Na ulici stojí pracovníci nezákonně pověřeni vládou a na záda vám plácnou samolepku s vaším údajným označením. Ale skupiny jsou zdá se jen dvě.
„Ano, nebo ne?“ ptá se mě úředník, když se dostanu na řadu.
„Ani jedno,“ odpovídám, „to není tak jednoduché.“
„Buďte rádi, že si můžete vybrat.“ Podívá se na mě úkosem a utrousí: „Jestli nevíte, půjdete vpravo.“
„Proč? Co to znamená? křičím, ale to už do mě strkají ať nezdržuju a na zádech mi přistává nálepka s nově vymyšleným slovem: ANTIVAXER.
Samozvaní koryfejové rozdělují společnost ve dví a pak všem rozdávají zbraně a posílají je proti sobě s propagační teorií, že za jejich zdravotní problémy, nepohodlí a neustálou smůlu v životě můžou ti druzí.
„NE! Zastavte tu nesmyslnou bitvu!“ Vyskakuji z davu s rukama nad hlavou.
Připadám si jako Ardžuna, stojící mezi dvěma armádami, ve kterých jsou na obou stranách příslušníci jeho vlastní rodiny. Ale nikde není Kršna, aby mě poradil. A i kdyby byl, rady Ardžunovi zabraly tisíc stran Bhagavadgíty. Tolik času nemám.
Davy se radikalizují a přibližují. Zatahují leč. Netrvá to dlouho a mizím mezi ozubeným soukolím.
Asi jsem si měl vybrat, ale bylo jedno, kam bych se přidal, ztráty byly na obou stranách velké.
Mít tak druhou šanci. I když, co kdyby se mě příště zeptali třeba jestli jsem pro-miskuita nebo proti-miskuita?
1 komentář u „Samolepky“