Jak by řekli na Velikonočním ostrově – Te Pito o Te Henua
Nebo řecky omfalos, kámen, který ve starověkých svatyních označoval právě střed světa. Místo, kde je možno komunikovat s bohy.
Takové významné místo chce mít každý národ ve své zemi. A právě proto najdeme obdobné posvátné kameny roztroušeny všude po světě: V chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, na Foru Romanu v Římě. Pro Čechy je takovým omfalem hora Říp. Nejznámější omfalos byl v adytonu svatyně v Delfách.
Tuhle kauzu pro sebe vyřešili příslušníci kmene Čerokí, kteří věří, že ať jsou kdekoliv, nacházejí se právě ve středu vesmíru. Nosí si jej tedy všude s sebou.
Pořád si myslíme, že jsme největší a nejdůležitější. Všichni jsme pupkové světa. Ve své malosti se přesvědčujeme, že jsme velcí. Ale ostatní si to nemyslí.
Kdo vlastně jsou naši sousedé a co si o nás myslí? Známe se vůbec navzájem?
Zatímco lidé z malých zemí mají dobré znalosti o naší zeměkouli, snad aby dohnali územní deficit, ti z velkých zemí mají o těch ostatních mizivé znalosti.
Zeptejte se občana USA na nějaké město či stát v Evropě. Nebo někoho z Ruska na geografii Afriky. Tak se lehce stane, že další velká země jako je Čína toho moc neví o tak malé zemi jako je Česká republika.
K vzájemnému sebepoznání slouží například vědecká, kulturní či sportovní setkání. Po Zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998 začali Japonci hledat českou republiku na mapě světa. Začnou po letošní olympiádě v Pekingu Číňani povinně kreslit po zdech červené a bílé pruhy s modrým klínem? Nebo pro ně zůstaneme dál blechami na kožichu Evropské unie?
Když Ester Ledecká dorazila do dějiště ceremoniálu, kde jí organizátoři měli předat zlatou medaili a zahrát českou hymnu, chopila se jí jedna z organizátorek s informační cedulí. Na ní však něco nebylo v pořádku. Čínští organizátoři olympiády v Pekingu zaměnili českou vlajku za haitskou. Ještěže hymnu zahráli správně, a ne třeba slovenskou.
Ale i tato situace se dá řešit. Ester se prostě odstěhuje na Haiti, přijme jejich občanství a na příště je bude reprezentovat i na olympijských hrách. Přece neuvede velkou Čínu do rozpaků a neztrapní ji před miliony diváků. Stačí prohlásit, že to tak mělo být.
A Čína může být dál pupkem světa. Zatraceně velkým pupkem světa. A tak velkému břichu se ledacos odpustí. Jinak by vás mohlo sníst a pořádně strávit. Naše menší břicha si nemohou dovolit mít na to žaludek a raději si dvakrát zkontrolují, jakou vlajku vztyčí na stožár Číny.
