Známé přísloví říká, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Co když ale musíte něco udělat?
Zugzwang, z německého vynucený tah – je termín z kombinatorické teorie her a speciálně šachové terminologie. Označuje pozici, při které je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout. Ideální by pro něho bylo nedělat nic.
Taky by se dalo říci: Ať uděláš, co uděláš, blbě děláš. Určitě jste se v takové situaci už ocitli. Figurky na šachovnici života jsou rozestaveny a role rozdány. Ale vám nějak nehrají do noty. Co dělat? Nejlépe nic, ale ostatní čekají na váš tah.
Určitě se vám honí hlavou česká ulička. Udělám blbost a pak řeknu: „Tak jsem se spletl, no.“ Člověk přece dělá chyby. Jenže na chybování musí mít člověk koule.
Pravda Kolumbus se taky mýlil, a hodně. Plul do Indie a objevil Ameriku. Navíc v té době již několikrát objevenou. Tak ji za trest nepojmenovali po něm Kolumbie, ale po tom Italovi Vespuccim. Koncem devatenáctého století jej mírně rehabilitovali, když ze státu Velká Kolumbie zbyla alespoň Kolumbie. Jenže světadíl to není.
Ono taky ne každý, kdo pluje do Indie, objeví Ameriku.
Možná teď taky stojíte v té své slepé zugzwang uličce a přemýšlíte co dál.
A co takhle náhodný tah? Tip na budoucnost. To se nikdy nevyplatí, jen oddálí nevyhnutelné. Je lépe žít vědomě. Kráčet po stezce, u které víte, kam vede, i když je to třeba mezi půlky.
Někteří chytráci nadhodí: „Chybami se člověk učí.“
Ale i to není tak jednoduché. Obdařím vás tedy na závěr zdarma jednou moudrostí: Chytrý člověk se poučí z vlastních chyb. Moudrý člověk se poučí z chyb těch ostatních.
Máte rádi cizí slova jako já a chcete vědět víc? Přečtěte si další mé články na toto téma:
2 komentáře u „Zugzwang“