Že jsou v češtině slova, ze kterých vám jde slovník kolem? Nic si z toho nedělejte. I někteří vzdělaní lidé si s takovými slovy nevědí rady.
Nejsem sice žádný etymolog. Neplést prosím s entomologem, i když náš jazyk nám taky dokáže nasadit do hlavy nějaké ty brouky. Ale původ slov mě zajímá a někdy je to nejen zábava, ale i tajemná hádanka.
Vezměte si třeba slovo berňák. O čem vypovídá? Ať chcete nebo nechcete, stát si vždy nějak peníze vezme. Ber-ňák. A slovo stát? Neevokuje to význam nikam nejít? A když řeknete na moravsko-polském pomezí slovo kampaň, zní to jako dotaz bodrého domorodce: „Kampak pane?“ A třeba ženám by se mohlo zdát, že slovo latentní úzce souvisí s kávou.
Moje oblíbené podivné slovo je pábení. Užil ho kdysi básník Vrchlický odcházeje do zahrady si zakouřit-pábit. Do okruhu Hrabalových přátel ho přinesl sečtělý Kamil Lhoták a Hrabal jej použil hned v několika svých dílech. Sám byl pak i v životě zářným příkladem pábitele, hledajícího krásu v obyčejných, všedních věcech i lidech. A takové bylo i jeho poeticky zabarvené vyprávění, které povzneslo realitu příběhů na hranici fantaskní uvěřitelnosti.
Pozoruhodné hrátky vzniknou i záměnou podstatného jména s přídavným. Posuďte sami:
krajní pravice x pravá krajnice
strašně krásná x krásně strašná
spravedlivá válka x válečná spravedlnost
svlékací párky x párové svlékání
A onen výraz kufanditní? Ne, není to další z výroků našeho pana prezidenta. Prý snad pochází z pera Oty Pavla. V šedesátých letech se údajně hojně používal jako umělý, nic neříkající termín v kruzích inteligence. Zní to záhadně a mohlo by to znamenat v podstatě cokoliv.
Nějaký klub nabízí kufanditní atmosféru, tak by to mělo být něco pozitivního. Z internetu jsem nakonec vyždímal přibližnou definici:
Kufanditní – skvělý, úžasný, báječný, zvláštní, neočekávaný, neuvěřitelný. Jak vidíte samá superlativa.
Máte taky rádi neologismmy, nebo chcete-li novotvary? Mě napadl nedávno jeden nad pisoárem na veřejných záchodcích. Znáte to: V momentě největšího soustředění přijde nápad za milion. Podívejte se na obrázek. No není to typické záchčiší ?
A co vy, znáte taky nějaké zvláštní slovo? Podělte se s námi a pište do komentáře.
Já jsem tedy od svého tchána slýchala, že slovo kufanditní pochází od jeho kolegy z ústavu, inženýra Kufandy. Ten byl mistrem nestandardního řešení problémů. Pro určitý level originality a úspěšnosti řešení se tedy vžil pojem „kufanditní“. Poté byla vypracována celá stupnice, která, pokud mě paměť neklame, byla: fanditní – superfanditní – kufanditní – burmociózní.
Ovšem dlužno podotknout, že můj tchán býval srandista a Fanda… takže bůhví, jak to tenkrát bylo. Ale jak se říká, pravda by rozhodně neměla stát v cestě dobré historce.
Pěkný příběh. Třeba se slovo „kufanditní“ vrátí opět do hry.
🙂