Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Bývá provázen neurovegetativními projevy, zpravidla zblednutím, chvěním, zrychleným dechem, bušením srdce nebo zvýšením krevního tlaku. Jestliže vás to potká, musíte si vybrat mezi útěkem či útokem.
Seděla Zbabělost a Odvaha večer při světle svíčky. Něco pojedly a teď tiše popíjely čaj. Plamínek kreslil na zeď mihotavé stíny předmětů ve světnici a dával pocítit příjemnou atmosféru.
Nepovídali si. Vlastně tak trochu klimbali.
Najednou zaklepal na dveře Strach.
Zbabělost se roztřepala.
„Co to bylo? Kdo k nám jde tak pozdě?“
„Nikoho nečekáme,“ řekla Odvaha.
Obě hleděli ke vchodovým dveřím a srdce jim bušila o závod.
„Třeba se nám to jen zdálo,“ špitla Zbabělost.
Vzápětí se zaklepání opakovalo mírně hlasitěji.
„Co budeme dělat?“
Zbabělost se zcela bledá a s vytřeštěnýma očima schoulila v koutku, rukama objala kolena a přivinula je na prsou.
„Klid.“
Odvaha vstala ze židle.
„Ne! Neotvírej. Určitě je to vrah a obě nás zabije,“ ječela Zbabělost v záchvatu a čelo se jí zkropilo potem. „Říkám ti, že je to něco zlého.“
Klepání tentokrát znělo velmi intenzivně a trvalo dobrých pár sekund.
Odvaha se pohnula směrem ke zvukům.
„Budeš mě mít na svědomí,“ rvala si vlasy Zbabělost, „zahubíš nás a tvá duše nenalezne nikdy klidu.“
To už se zvuky za dveřmi změnily na opravdu silné bouchání.
Odvaha se ohlédla na Zbabělost a ta pokračovala:
„Varuju tě, už ani krok!“
Lomila rukama jako při nějakém šamanském rituálu.
Odvaha šla otevřít a za dveřmi nikdo nebyl.
