Jak si (ne)splnit sen

Schválně, kolik lidí ve vašem okolí také žije ve vlastním bludu? A vy?

 

Sen orlího mláděte

 

Orel prý zrak má vyhlášený,

jenže tak dobrý hlídač není.

Pouhá chvíle nepozornosti ptačí

kuně k loupeži zcela stačí.

 

A v mžiku tahá vejce z hnízda,

orel to spatří a začne jízda.

Kuna jak s vrtulí v zadku

peláší lesem a míří k statku.

 

Na poli, na odkryté to pláni

není pro ni místo ke schování.

Snad ještě kousek, k tomu potoku,

jenomže orel už chystá se k útoku.

 

Kuna raději, než ulovena by byla,

u kurníku vejce upustila.

To koulelo se na dvůr pod brankou

a skončilo s prasklou skořápkou.

 

Všem je jasné, co mělo za lubem,

když orlí mládě se z něj vyklube.

Bezbranné, holé, síla mouší,

v novém světě zorientovat se zkouší.

 

Vyplašeno, zdalipak přečká do rána.

Slípka vzala jej pod křídla ochranná.

I na bidýlku mu místo zbylo,

jakoby jí se orlí mládě narodilo.

 

A ptáče jedlo s nimi, vodu pilo,

do hejna rychle se začlenilo.

Pařátkem v hnoji hrabalo si,

vyzobávalo žitné klasy.

 

Chodilo spávat se slepicemi

a myslelo si, že nad to není.

Až jednou, při tahání žížaly,

zahledělo se do dáli.

 

Tomu, co spatřilo, podivilo se tuze:

„Co to tam visí na obloze?“

„To letí orel, honem domů.

Je nebezpečný, u sta hromů.“

 

„Jé, vidět zblízka mraky.

Kdy budeme my létat taky?“

„Copak jsi spadlo rovnou z římsy?“

Kuřata houfně pípají si:

„Či snad nám máma něco tají?

My jsme kuřata, ta přece nelétají.“

 

To vzalo mláděti jeho snění:

„Proč o létání jsme ochuzeni?“

Tak orlí mládě nepřestává toužit,

jako ten orel po nebi kroužit.