Vánoční kamion přivezl Coca-Colu, to je jeden z jezdců uvozující předzvěst svátečního času. Škoda, že Martin měl koně hnědého a nenasněžil.
Blíží se konec roku a s ním i tradice podivných sportů. Neplní se však posilovny, ani tělocvičny. Ty budou přecpané v lednu, naplněny lidmi s předsevzetími, aby v druhé polovině února tato vlna postupně opadla.
Tyto sportovní disciplíny vyženou lidi z domů do terénu. Ti pak absolvují běh po supermarketu, přetlačování ve frontě u pokladny, přetahování o poslední kusy zboží na extra slevě. Zkušenější jezdí rallye parking při hledání místa pro své auto. Kdo byl v armádě, či aspoň ve skautu a umí se maskovat v lese, má velkou výhodu při výběru vánočního stromku a snadno jej přehodí nad hlavami ostatních, jako oštěp.
V rámci toho padají rekordy jako: Kdo víc nakoupí, kdo dráž, kdo má lepší poměr výkonu a ceny. Největší siláci – manželé pohrdají nákupním košíkem a nesou svá závaží v rukou. Pokladní jim pak odlehčí z jejich karty. Následně si spravují náladu u vrcholového přejídání nebo pití předražených punčů.
Každý si přiveze plno zbytečností pro zvelebení tepla rodinného krbu, aby zjistil, že nejede topení a správce vzkázal, že výměna součástky potrvá celý týden. V dané čtvrti stoupne tedy i prodej svetrů se soby a parohaté čepice.
Já Colu nepiju a do supermarketu nechodím. Radši jdu do posilovny, jsem tam skoro sám. A večer jdu zahřívat jednu paní. Nejde jí topení a manžel má noční směnu v teplárnách.
Lidé si přímo libují v prapodivných svátcích. Více si přečti v článku Podivné svátky.
1 komentář u „Vůně punče“