Svátky neslaví jen lidé podle svého jména. Divili byste se, co všechno má svůj oficiální svátek.
U každého dne v kalendáři je napsáno nejméně jedno jméno. Pro jeho nositele či nositelku to znamená, že má ten den svátek. To ovšem není všechno. Svátky jsou i státní a mezinárodní. Trochu jsem pobrouzdal a našel pár těch zajímavých.
To, že má svůj den pivo (první pátek v měsíci srpnu) je asi předvídatelné, ale hned týden na to je den rumu (16. srpna). Svůj den mají i trpaslíci (21. června) nebo zvířata, jako tuleni, lachtani a velryby (10. ledna).
Suchý zip uroní slzu radosti nad svým svátkem 2. srpna. Toalety slaví 19. listopadu bouřlivým splachováním a sousedé si potřepou rukou snad alespoň jednou v roce – 30. května. Nadšenci Světového dne UFO hledí 2. července k nebi s nadějí, že tentokrát již přiletí a poslední listopadovou sobotu rozhodně nechoďte do supermarketu, protože je den nenakupování.
Mezinárodní den proti policejní brutalitě (15. března) doplňuje tematicky i Mezinárodní den nenávisti (18. Března). Slavit mohou i odpůrci vojenské služby (15. června). Naproti tomu je velmi pozitivní Světový den ptačího zpěvu (5. června).
Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof (13. října) je pro mě trochu rozporuplný. Nemám totiž jasnou představu, jak ty katastrofy vědí, že mají ten den omezit činnost. A balbutikové 22. října zapomenou na všechno a oslavně přestanou koktat.
Můj oblíbený den je pak 25. květen, tak zvaný Ručníkový den na počest spisovatele Douglase Adamse. Každý, kdo četl jeho knihu Stopařův průvodce po galaxii, dobře ví, k čemu se hodí ručník a tak jej v tento den nosí viditelně u sebe. Když se v roce 2001 slavil tento svátek poprvé, měl jsem na sobě dokonce jenom ručník.
První dubnovou neděli zaplaví Japonsko hromada penisů, neboť se chtějí na svůj sváteční den provětrat. Naopak ženy mají radost 8. srpna přinejmenším v Brazílii, Španělsku, Mexiku, Argentině, Peru a Norsku, protože je tam Mezinárodní den ženského orgasmu. Ale proč nezačít slavit takový svátek i u nás? Nebo vám stačí MDŽ?
Vyloženě kuriózní je Mezinárodní den omylů, který jakoby omylem vychází na 30. února. Je to snad záměr? Lidé, kteří chtějí slavit, to vyřešili po svém a přesunuli ho na den následující – 1. března.
Na závěr jsem si nechal Mezinárodní den švihlé chůze, kdy se konají pochody na připomínku seriálu Monty Python, ve kterém se objevil skeč o Ministerstvu švihlé chůze. Slaví se každoročně 7. ledna.
Je prostě mnoho svátků a málo dní v roce. Jeden kalendář nestačí. Slavit se však dá cokoliv a kdykoliv. My co k tomu nepotřebujeme kalendář, si prostě vybereme důvod k slavení ráno, jakmile vstaneme. Třeba zrovna to, že jsme se probudili do dalšího krásného dne.