Total eclipse of the brain
21. ledna jsme měli možnost sledovat úplné zatmění měsíce. Nejdřív jsme viděli úplněk – krásný bílý kotouč, dominující tmavé obloze jako ozdoba na závěsu ze sametu. Už ten působí na lidi a nejen na ně velice emotivně. U mnohých může vyvolat pocity úzkosti, nervozity, ba dokonce halucinace. Propadají tendenci znovu prožívat své vzpomínky a to je uvrhne do deprese. Somnambulici vstanou a prochází se po Varolově mostu. Mnoho básníků napsalo svá nejlepší díla právě pod vlivem úplňku. Statistika zaznamená zvýšený počet sebevražd a násilných činů.
Také zvířata nejsou z tohoto vlivu vyňata a často můžeme sledovat jejich podivné chování. Slepice běhají dokolečka a prasata ryjí držkou v zemi. A co teprve vlkodlaci, ti jak známo mají právě v tomto čase nejvíc napilno.
Mně se nejvíce líbí popis Karla Kryla v jeho Jeřabinách: „Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem, koupím si láhev rumu v krčmě za rohem…“ A tak jsem vzal foťák a šel si ho vyfotit. Tedy ten měsíc, ne Kryla. Zima nezima, stativ pod paždí a hurá na kopec. Jak jsem tam tak stál a přemýšlel, napadlo mě, jak se asi ti všichni cítí, když jim úplněk na nějaké dvě hodiny někdo vezme.
deprese přichází s tmou
Ponořeni do svých pocitů úzkosti a nervozity, namočeni až po okraj ve své depresi. A najednou jim někdo pomalu, ale jistě začne z toho všeho ukusovat. Nenápadně se plížící stín, který je připraví o pracně navozené zážitky s úplňkem. Citlivější jedinci začnou mít depresi z toho, že nemají depresi. Halucinace pominou a ten pán na baru zjistí, že ta dívka, se kterou pije celý večer, není tak atraktivní, jak se zdálo. Náměsíčníci popadají ze střech a básníci zahážou hromadně svá pera z oken, kudy právě odešla jejich naštvaná múza, která se v takové tmě prostě nelíbá. O vlkodlacích ani nemluvím, ti mají co dělat, aby to rozchodili a mnozí skončí v psychiatrické léčebně se schizofrenií, protože náhle nevědí, kdo vlastně jsou.
Egyptští kněží využívali svých znalostí o zatmění slunce k ovládání davu. Není to s tím měsícem také tak? A nejde spíš než o měsíc, o náš mozek? Co když to všechno na měsíc jen svádíme?
Mezitím už temnota opět vyplivla měsíc zpět do hry. Jen trochu zčervenal. Pár minut na to stejně zapadl za obzorem, aby probudil vlkodlaky na druhé polokouli. Já si vzal láhev rumu a šel domů. Dobrý začátek mého úplného zatmění mozku. Co říkáte?