Jako u každého díla je důležitý copyright. Informace o díle se nesmí dostat mezi lidi dříve, než o filmové premiéře nebo v případě románu v den vydání knihy. Vždyť proč by vám měla být prozrazena pointa hned na začátku? Jde přece jen o moment překvapení.
Tak i já si dával pozor, aby mi nic neuniklo ven. Ono taková předčasná literární ejakulace může způsobit všelijaké problémy. Vyvrcholení musí přijít vždy v tu správnou chvíli.
Pustil jsem do éteru jen takové informace, ze kterých nebylo znát, co se vlastně všechno v knize odehrává. A ještě méně o tom, koho se to bude týkat.
Jenže se v hospodě sešli hlavní postavy románu a díky jakémusi nevysvětlitelnému a prapodivnému propojení s knihou si povídaly:
Adamita, sotva před ním přistálo pivo:
Víte, že o nás vydává knihu? Prej jsme tam všichni a nikoho nešetří!
Lemmy:
A co by o nás tak jako psal? Vždyť jsme nic špatného neudělali.
Jožin:
No, já se trochu obávám, aby tam nebylo něco…
Lemmy:
Jako co, třeba?
Jožin:
Já nevím. Jak jsem se někde ožral a dělal ostudu.
(ten) Vendula:
Tu děláš pořád, tak jaká změna?
Jožin:
A co když si to přečte manželka? Anebo děcka?
Lemmy:
Já bych to normálně zapřel. Vo co de?
Rosťa:
Ať si píše, co chce. Stejně si hovno pamatuje.
Adamita:
O mě toho ví docela dost.
Jožin:
Jestli tam něco bude…Z mýho pohledu je to na žalobu!
Lemmy:
Co s tím uděláme?
Rosťa:
Tak napiš taky knihu a pořádně mu to tam natři. Vždyť ho znáš léta. Určitě taky dělal voloviny.
Jožin:
To už bude rychlejší ta žaloba.
(ten) Vendula:
Ale to si ji musíme nejdřív přečíst. To znamená i koupit!
Lemmy:
Já do toho hajzla nedám ani korunu.
Rosťa:
Počkej. Stačí když koupíme jenom jednu.
Lemmy:
I jedna je moc.
Jožin:
Tak si ji někde půjčíme.
Adamita:
Dobrá. Až vyjde, zajdu pro ni do knihovny.
Jaký div světa! Kniha ještě nevyšla a už je na indexu a autorovi hrozí žalobou!
Že by nějaký únik informací? Usnul jsem snad ve vlaku, když jsem jezdil do Prahy na korektury a někdo ofotil pár stránek? Dostala se snad nějaká kapitola ven? A kdo by ji ukradl? A jak?
Jenže tady nejde o ty postavy, ale o příběhy a ty se mohou stát komukoliv. Dokonce se mi k jedné historce přihlásili hned tři lidé.
Přesto jsem si sedl za psací stůl a pro jistotu napsal předmluvu:
Aby se v tom někdo zbytečně nebabral.