Rektální testy

Podmínkou prezenční výuky je pravidelné testování. Ministr zdravotnictví požadoval pro děti také rektální testy.

 

Hurá. Je pondělí a děcka jdou konečně po dlouhé době do školy. Radost je však vykoupena nepříjemnou zkušeností: testováním.

Pepíček má z toho hrůzu: „Mami, to si musím nechat strkat nějakou tyčinku do nosu?“

„Neboj,“ snaží se jej maminka uklidnit, „je to jen nepříjemné, nebolí to.“

„Fuj. Jak to můžeš říct?“

„Klid, to zvládneš,“ trvá na svém maminka, protože každý další týden s distanční výukou je pro ni noční můra.

S úlevou odjela do práce sotva se za Pepíčkem zavřely dveře.

„Tady, pojďte,“ navigovala paní učitelka děti do testovací místnosti.

„Jak to funguje?“ ptá se Lukáš, „kterým koncem si to mám strčit do nosu?“

„Ukaž,“ přišla paní učitelka ke stolu, „tak ty do nosu nám došly. Máme už jen ty rektální. Tak šup, šup, ať se stihneme taky něco i naučit.“

„Jaký je v tom rozdíl?“ ptal se Pepíček, ale Lukášovi to bylo jasné: „To po mně nemůžete chtít!“

„Co je?“ vyzvídal Pepíček a Lukáš si ukázal na zadní část těla.

„To nemyslíte vážně?!“ došlo to i jemu, „copak jsem ňákej buzerant?“

„No tak,“ napomenula jej paní učitelka, ale nezvedla hlavu od předkloněného Adama, jehož holé půlky se leskly v ranním slunci.

Pepíčka poprvé v životě napadlo, že dnes je ten den, kdy se vyplatilo do školy přivstat. Ale to už jej se slzami v očích míjel Lukáš držící si pozadí. Si dělaj prdel, napadlo ho a ucouvl mezi futra. V nestřeženém okamžiku pak zmizel v chodbě.

 

„Lukáši? Počkej“ vyšla paní učitelka do chodby.

Cestou se míjela s tělocvikářem: „Která je izolační třída. Čtvrtá B?“

On jen kývl.

„Pojď Lukášku, sedneš si na chvíli do této třídy, než zatelefonuji rodičům,“ a přes rameno zavolala na zdravotnici, „připravte mi to potvrzení.“

 

Už je to tady, pomyslel si Pepíček, je infikovaný. A hlavou se mu hned začaly honit černé myšlenky: Co když je taky pozitivní? Ta ostuda, že kvůli němu by měli jít všichni hned první den školy do karantény. Vždyť jej zlynčují.

Nikdy nezapomene na to, jak byla celá třída kvůli němu po škole, když všem namluvil, že odpadla matematika. To byl jen slabý odvar. Je sice trošku třídní raubíř, jenže tohle by mu neodpustili. To nedovolí.

Paní učitelka chytla Adama za ruku a vedla jej do cely ve čtvrté B.

„A proč budete telefonovat rodičům?“ ptal se Lukáš bezelstně.

„Musí si pro tebe přijít, půjdeš k paní doktorce ještě na jeden test.“

„Ale…“ fňuknul Lukáš.

Děti jsou odolné, pomyslela si, ony to zvládnou.

„Nebo seš taková baba?!“ sehnula se k Lukášovi.

Jenže děti už toho musely zvládnout mnoho: zanedbávání, týrání, ponižování či šikanu. Despotismus učitelů. Třeba pro Lukáše byla tohle ta pověstná poslední kapka.

„Ne já už nechci nic do zadku, mamííí,“ vytrhnul se učitelce a začal utíkat.

Učitelka jej po dvou krocích chytila za rukáv, ale vysmeknul se. Pepíček zaregistroval na druhé straně chodby rozruch. Nejdřív spatřil učitelku v pohybu. Kam to utíká? Její cíl byl o pár metrů blíž.

Adam stál uprostřed chodby, ukazoval směrem k němu a křičel: „Támhle je! Chyťte jeho. On se netestoval.“