Ladovská zima za okny je a srdce jímá bílá nostalgie…
Ona ladovská zima už se v našich zeměpisných šířkách vyskytuje převážně jen v obrázkových knížkách. A vlastně ještě někde – v našich srdcích.
Alespoň v mém určitě. Jakmile napadne trochu sněhu, obleču se, vytáhnu z komory dnes už ne sáně, ale fotoaparát a jdu se proskotačit s děckama. I když tentokrát jsem šel sám a ne na kopec za domem, ale rovnou do vylidněného centra města.
Pořád ještě chumelilo a do mě vstoupila ona romantická nálada, která čiší právě z Ladových obrázků. Obešel jsem zasněžený Petrov a na městských hradbách jsem spatřil dvě skupinky studentů, jak se koulují. Házeli po sobě ty bílé uplácané hroudy přes příkop, jakoby každá z těch armád chránila svou část hradu. Pískali a ječeli u toho, hlavně dívky a jednoduše z nich čišela dětská radost. Vzpomněl jsem si na naše sněhové bitvy z mládí a mile mě to v té zimě zahřálo.
Když jsem přišel blíž, pochopil jsem, že jejich emoce jsou umocněné ještě něčím jiným. Všichni byli z jižních krajů. Podle vzezření jsem to odhadoval na Indy a podle zaslechnutých slov tam byli i Španělé. Zkrátka v jejich domovině sníh neviděli.
Koulovali se ostošest a vůbec jim nevadily čepice na stranu a mokro za krkem. Střely létaly proklatě nízko a s takovou hustotou, že nebylo možné se bez újmy dostat na druhou stranu ke schodišti. Vyžadovalo to strategické manévrování nejméně na úrovni pilota Luftwaffe. Rukama jsem zakryl fotoaparát a pomalu se blížil k bitevnímu poli.
Náhle jeden Ind zvedl ruce nad hlavu a cosi křičel, načež všichni ustali v boji a já jakýmsi špalírem prošel ke schodišti. Připadal jsem si jako král, jako Mojžíš, před kterým se rozestoupilo moře, aby mohl svůj lid převést bezpečně na druhou stranu. A stejně jako se potom moře vrátilo do svých břehů a smetlo egyptskou armádu, pokračovalo tohle novodobé vojsko v boji.
Škoda, že to neviděli ti opravdoví vojáci, možná by si vzali příklad. I když, kdo ví. Takhle se na to koukali jen narychlo uplácaní sněhuláci a ti mají krátkou životnost. Dneska se kochají výhledem na Brno a zítra roztají a vše zapomenou. S příchodem jara jsou totiž všichni sněhuláci rozpustilí.