Je potřeba zničit něco velikého. Takovým činem může vyniknout i malý člověk.
Byla vyhlášena nová soutěž pro každého šikovného zapadlého podčlověka plného nenávisti. Sochománie.
Pod heslem: „Shoď si svoji sochu“ chodí samozvaní přepisovači historie s lany a kladivy zapsat se do svých, nových a jedině správných dějin. Má to jediné pravidlo: Důvodem musí být boj proti rasismu. Alespoň na oko.
Podle světového tisku má tato soutěž větší ohlas, než nedávní pokémoni. Dokonce se zapojilo více lidí, než do geocachingu za minulý rok. Příspěvky na sociálních sítích: „Jak efektivně shodit jakoukoliv sochu“ mají miliony zhlédnutí a slovo socha je podle googlu nejvyhledávanější slovo za poslední měsíc.
Moje přirozená soutěživost mě nutí taky se zapojit. Co zapojit, já chci vyhrát. Z minulých her vím, že kdo se přidá dříve, má větší šanci na úspěch.
Ale kde vzít trumfy. Jinde v Evropě se mají. Je možné si vybírat mezi Churchilem, Kolumbem, Leopoldem II., de Gaullem.
V Anglii dokonce zvolili kalibr typu Gándhí. Zasloužil se sice o konec britské koloniální vlády v Indii, ale na černochy hleděl úkosem. A v Americe můžou shodit úplně každého prezidenta. Jenže co mám shodit já, tady v zaprděné České republice?
Na víkend už mám plány. Jedu do Hrusic shodit sochu Josefa Lady. Má tam sice jen bustu, ale nějak se začít musí. Byl to totiž strašnej rasista. Nařkl cikány z toho, že okradli a unesli kocourka Mikeše. Přitom moderní cikán to nemá vůbec zapotřebí. V podstatě všechno dostane od státu.
Zbořme tedy staré stereotypy a sochy těch, kdo se jich drží. Byť posmrtně.
Moje cíle jsou však daleko vyšší. Chystám výpravu na Corcovado, shodit třicet metrů vysokou sochu Krista Spasitele. Však ono se na něj taky něco najde. A protože islám zakazuje zobrazovat postavy, je soch s Ježíšem nejvíc na světě. Zkrátka práce nad hlavu. Vítězství v soutěži ve všech kategoriích mám v kapse.
Jednou mi taky postaví sochu, coby největšímu shazovači soch. Hromady soch. Ať je co shazovat.