Hamlet bez Hamleta

Zpráva z koronatisku:

Otevřeno budou moci mít kina nebo divadla. Přijít může maximálně sto diváků a kino je bude muset rozsadit. Budou sedět jen v každé druhé řadě, maximálně dva lidé vedle sebe a vedle nich musí být alespoň jedno sedadlo volné. Na popcorn a pití samozřejmě zapomeňte.

Umíte si to představit? Tak si to pojďme rozebrat v praxi:

Představte si, že by to uvaděčka špatně spočítala a pustila do sálu o jednoho diváka víc. Stého prvního. Hrál by se například Shakespeare. Režisér by vystoupil na forbínu a řekl: Omlouvám se za nedopatření, ale je vás tu o jednoho víc. Někdo musí odejít, jinak nemůžeme představení uskutečnit.

A hlavní postava by se sebrala a odcházela by. Ale to platí jen pro diváky, divil by se režisér, vy nemusíte…A on by řekl: Dneska jsem stejně nějakej unavenej, jdu domů.

Cimrmanův splněný sen. Jaký? Hrát Hamleta bez Hamleta.

A hra by se vyvíjela dle známého vzorce:

Královna by řekla: „Zlá novina, králi! Hamlet se nám zase schoval.“

Král: „Já nevím, já ho snad půjdu najít a řeknu mu: Ten cit tě šlechtí, milý Hamlete, ale setrvávat v zaryté lítosti je nemužné. Zrovna tak nemužné jako pořád se schovávat jako malej kluk.“

Nejlepší by asi bylo hned u vchodu se rozpočítat. Jenže při mé smůle pozvu děvče do divadla a budu stoprvní. Ten, co vyfasuje černého Petra.

„Neboj,“ řekne ona, „já ti to potom budu vyprávět,“ a odejde do tmy držet se za ruku s někým jiným.

Nezbude mi, než skrýt smutnou tvář pod rouškou a odkráčet s nadějí v lepší zítřky.