Druhá část.
V minulém týdnu byla publikována analýza Stanfordské univerzity. Její závěr: Všechna dostupná data ukazují, že s vysokou mírou pravděpodobnosti je celosvětová reakce na Covid 19 značně přehnaná
Komu tím prospějete? Napadá mě otázka. A rovnou vám na ni odpovím, poněvadž holá huba je líné neštěstí: Všem ostatním, jen ne nám, obyčejným lidem. My to jako vždy odskáčeme a vyžereme do dna i s pověstnými chlupy.
Ne nadarmo se říká, že příležitost dělá zloděje. A tak ti, co mohou, kradou. A za zády mají silnou omluvenku – epidemii. Nástroj k ovládání a prosazení zákonů a zájmů vedoucích ke snížení prosperity a populace. Cílený, nejlépe řízený ekonomický pokles. Důležité je zahnat lidi do rohu chudoby. Nebudou pak kecat, protože budou mít co dělat, aby naplnili své kručící žaludky. Kde by při svých třech zaměstnáních asi vzali čas a energii na rebelii?
Vlády mají k takovému jednání záminku: Dělají to pro naše dobro. K tomu média namíchají patřičný lektvar paniky a určí správné dávkování.
Tak stejně někdo jako WHO určila, kde jsou hranice pandemie, co je a co ještě (už) není.
WHO is guilty? To není otázka.
Náhle ovšem opatření přináší větší zlo, než sama nemoc. Pod rouškou karantény, jako ve tmě pod svícnem, mizí sochy a lidi zato se objevují charaktery. Chudáci se zahaleným obličejem se nebojí odhalit své zlé nitro.
Co se mezitím děje na vnější hranici Evropy nevíte, protože jako každý dobrý kouzelník umí vlády odvézt pozornost. A naše hranice v klidu překračuje mnohem větší temná hrozba.
S hlavou skloněnou nevidíte na nebe. S myslí poslušnou mlčíte strachem. Ani si nevšimnete, že vaše svoboda vyletí komínem, než bude měsíc v úplňku.
Klasy byly zasety, vyrostly a sklidily se. Mouka byla semleta. Chleba se uhnětl a nakynul. Teď už je v troubě a peče se. Ale u prostřeného stolu není místa pro všechny. Jíst budou jen ti, co zatím nic nedělali.
Sdružení doktorů a amatérských politiků s názvem Už se ucho utrhlo