31. října uplyne právě 81 let od uvedení rozhlasové hry Orsona Wellse Válka světů
Neočekávaný rozruch rozpoutalo odvysílání rozhlasové hry Válka světů americkou stanicí CBS 31. října 1938. Hra podle románu spisovatele H.G. Wellse, který pojednává o invazi mimozemšťanů na Zemi, byla zpracována jako fiktivní reportáž. Asi ne náhodou se knižní datum invaze kryje s datem vysílání.
Tato událost se považuje za první hoax v dějinách rozhlasu. Délka hry byla jen 60 minut, během nichž však stoupla sledovanost z milionu na šest milionů posluchačů.
Rozhlasová hra měla dvě části. První byla zrežírována do podoby běžného vysílání, kdy do bloku zpráv a hudby začaly přicházet vstupy s informacemi o erupcích na Marsu a pádu meteoritu na farmu Grover´s Mill u Trentonu ve státě New Persey, ze kterého vylézaly podivné bytosti.
Následující vstupy vyčíslovaly počty obětí a líčily dopady dalších podobných těles na Zemi. Závěrečný vstup vybízel posluchače k evakuaci New Yorku. I přes dvě upozornění během vysílání (40. a 50. minuta), že je děj smyšlený, došlo k panice. Lidé se schovávali v metru, zamykali v domech nebo se zvědavě vydávali do popisovaných míst.
Koktejl napjaté atmosféry v předvečer války, nejistota z budoucnosti, dozvuky hospodářské krize a nezaměstnanosti podle psychologů napomohl k oné proměně fikce v realitu. Je to však nezvratitelný důkaz, že lidé bezmezně věří tomu, co se dozví v médiích.
Spojené státy však nebyly první zemí, kde se podobná mystifikace objevila. Československý rozhlas již o osm let dříve, v roce 1930, uvedl hru Požár v opeře, jež pojednávala, jak jinak, než o zkáze Státní opery. Lidé se ihned začali shromažďovat na vyvýšených místech nad Prahou, v naději, že uvidí požár v přímém přenosu.
Pár let po té:
Dítě se s tatínkem dívá na televizi. Běží film. Plno výbuchů a hlavní akční hrdina všechny postupně vybije a osvobodí ty hodné. „To je nářez,“ pochvaluje si tatínek. „Vždyť tam pozabíjel tolik lidí,“ diví se dítě, „a ty se raduješ?“ „To je jen film,“ vysvětluje tatínek, „jsou to herci. Vše je jen jako.“ „Takže nikdo neumřel?“ ujišťuje se dítě. „To víš, že ne,“ pohladil jej tatínek po hlavě.
Jedno zářijové dopoledne se dívá dítě na televizi. Mrakodrap se řítí k zemi, v ulicích prach a zmatek. Akční hrdina nikde. „To je nářez,“ komentuje dítě dění na obrazovce. Do pokoje přijde tatínek a zpozorní. „Tohle není film,“ povídá strnule a oba zbledli. „Jak to?“ diví se dítě, „je to přece v televizi.“