Stromy se stávají malomocnými, barva obličeje jim bledne a odpadávají kusy těla.
Tak je to tu. Listy zežloutnou, zoranžoví a zhnědnou, zkroutí se a svými stonky se již neudrží na větvích stromů. Nezadržitelně pak padají k zemi. Ty šťastnější padnou do vody a s pomocí jejího toku si pak prodlouží svoji pouť. Nicméně na konci je stejně čeká tlení.
Pestík skloní hlavu, blizna se sevře, rostliny si polehají. Větve se obnaží a hybernují. Vrány už mají zabůkovaný pobyt, aby nám tady mohly do toho ticha krákat zas to svoje. Hlodavci mají nasysleno a zahrabáno v zemi zásoby na celou zimu. A lidé dostanou deprese a začnou chlastat punče, až budou grogy.
Snažím se, aby to pro mě byla doba duševního dozrávání. Nechat odejít staré, nepotřebné listy a připravit organismus na jarní znovuzrození. Roztáhl jsem ruce, zaklonil hlavu a roztočil se. Zamotala se mi hlava, jak jsem se otočil dokola jako velká ručička hodin vracející se o hodinu zpět na zimní čas.
Ale stejně mě ta tma leze na nervy.