Zubař

Někdy jsou věci lidskému oku skryty, ale důsledky jejich činnosti nemůžeme nechat bez odezvy.

Před třemi dny mě rozbolel zub. Nedokázal jsem identifikovat, který je to konkrétně, neboť se bolest rozlévala po celé levé tváři. K zubaři se za normálních okolností objednávám dva až tři měsíce dopředu, ale tohle byl nouzový případ, tak jsem jej ukecal na dva dny.

Navíc jsem musel překonat obrovskou psychickou bariéru. Moje cesta k zubaři byla totiž vždy dva kroky dopředu a tři zpět. Na základní škole jsem se bázlivě schovával na záchodě, a protože jsem chytře měnil poschodí co třicet minut, objevili mě až po třech vyučovacích hodinách. Poté jsem byl násilím dovlečen na křeslo eskortou dvou silnějších učitelek.

Stomatolog se mi vnořil do úst s malým zrcátkem a tím zahnutým drátkem šátral v zubech. „Já vám teď zaťukám na zuby, ano?“ Povídá a já udělal jen nechápavé: „EHM.“ Co jiného? V tom křesle odkýváte cokoliv. Ale to už bušil opačným koncem svého nástroje do jednoho zubu po druhém.

„Bolí?“ „Ne,“ říkám a divím se sám sobě. „Vy máte zuby zdravé,“ udivil se pro změnu zubař. „Tak proč to tedy tak k******y bolí?“ pulsuje mou hlavou paralelně s těmi záškuby v dásni. „Uděláme rentgen,“ řekl zubař a přisunul blíž onen přístroj.

rentgenový snímek čelisti a zubů

„Prořezává se vám třetí molár vlevo dole,“ pozoroval doktor snímek. „Osmička se dere na svět,“ dodal, patrně kvůli mému nechápavému výrazu. To mi bylo jasné, ale myslel jsem si, že tohle se již mého ročníku netýká. Logické přece jen je, že matka příroda naplánovala prořezání osmiček na věk okolo dvaceti let, kdy jsou čelisti dost velké, aby zuby měly dost místa.

„To jako, že jsem na stará kolena zmoudřel?“ ptám se. „To si nemyslím,“ zavtipkoval doktor a já se automaticky usmál. Vlna bolesti však zkroutila můj obličej do podivné grimasy.

Otázkou zůstává, proč se třetí moláry vůbec vyvíjejí. Když jsou prakticky k ničemu a v mé představě zbytečnosti se řadí ke slepému střevu a klíční kosti. A co je vlastně spouštěcím mechanismem k jejich probuzení z latentnosti?

„Jaký je další postup?“ vypadlo z mých úst zcela zbytečně. „Budeme ten molár extrahovat,“ nevím proč, se doktor usmíval, „prostě tu osmičku vysekáme.“ Rozuměl jsem už těm cizím slovům. To, že mi je přeložil, mně na strachu neubralo.

Chápu tu filosofii, že musí být něco malého špatného odstraněno preventivně již v zárodku pro dobro celku, neboť statistika jednoznačně říká, že v budoucnu s tím budou problémy a potom bude daleko obtížnější a riskantnější to něco odstranit. To pravé drama nastane, když se to začne týkat vašeho těla. Ale cesta ke zdraví mnohdy vede skrz bránu bolesti.

Napsat komentář