Proč holky čůraj dýl, aneb co muži nad mušlí netuší.
Už od starověkého Říma plnily veřejné záchodky nejen funkci účelovou, ale hlavně společenskou. Proto jich tam bylo 150 oproti knihovnám, kterých bylo 30. Tam někde se zrodila záchodová kultura. Ta pak i přes mnohá středověká kolísání až do dneška doznala mnoho změn.
Ale my se nyní přeneseme na záchodky v hospůdkách, barech a nočních podnicích. Nejprve si dáme tak tři čtyři piva, to už většina mužů zvedá pozadí, aby uvolnili místo pro další piva vyprázdněním. Cestou pak míjejí dlouhou frontu u dámských záchodků a napadne je: „To holky čůraj dýl?“.
Chlap bere tu cestu jako nutné zlo, a proto se snaží rychle to odbýt a vrátit se k tomu, proč přišel: konzumaci piva. A u toho si samozřejmě pokecá i s ostatními pány tvorstva.
Pro ženy je ona návštěva společenská událost. Na záchodcích proberou intimní problémy, pochválí si šaty a pomluví ty, kterým se zrovna nechtělo. Možná proto chodí ženy na toaletu preventivně.
To u mužů neuvidíme. Jen těžko uslyšíme mezi muži dialog typu: „Potřebuju něco probrat, pojď se se mnou vychcat.“ „Dobrej nápad,“ řekl by ten druhý a na dvacet minut by opustili výčep. Utopie, že?
Chlapi naopak chtějí nad mušlí vypnout a neřešit. Opřít čelo o zeď a za hrčivých zvuků moči provést duševní přípravu na další konzumaci.
Jednou, z vrozené zvědavosti, jsem přiložil ucho k sádrokartonu sousedícím s dámskými toaletami, kde zrovna zmizela moje tehdejší přítelkyně. To, že se dozvím něco o sobě, jsem čekal, ale zazněly tam také informace o mých kamarádech. O to jsem zrovna nestál. Když jsem se pak vrátil ke stolu a někdo z nich začal povídat, vyplavala mi ta slova z hloubky paměti na hladinu a já se kousal do rtu. Vážně nešlo jim to říct. To tajemství jsem musel polknout s dalším douškem piva.