Konec bazénů v Čechách a na Moravě

„Tento způsob léta“, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ Antonín Důra, Rozmarné léto, Vladislav Vančura

Zase vedra. To chce zchladit se studenou vodou. Tak jsem vyrazil na koupaliště.

Po půlhodinové cestě se objevila první překážka: Zavřená brána. Dusno, jak v prádelně a bazén na zámek, to není normální. Zavolal jsem tedy na telefonní číslo, které bylo na ceduli: „Dobrý den. V čem je problém?“

„Dnes otvíráme až ve dvanáct, měli jsme nějaký problém s vodou. Včera večer jsem tu informaci vložila na web.“ Švitořil ženský hlas na druhé straně. Večer jsem už na net opravdu nešel, myslím si. Paní ovšem slíbila, že když hned vyjede, bude tam za čtyřicet minut. Tak snad vyjede hned, říkal jsem si a marně si lámal hlavu s logikou, že když měli problém včera, otevírají později dnes.

Přivezl ji mladý muž a ihned provedl pokus o omluvu: „To není jen tak čistit tu vodu. Minulý majitel se tomu asi moc nevěnoval a my se s tím teď musíme potýkat.“ Další rozpor zaměstnal mou inteligenci: Pokud zanechal předešlý majitel nějaké resty, projevily by se patrně už na začátku sezóny a ne na konci, kdy už tam bývalý majitel rok není. Nehodlal jsem to rozebírat, hlavně že nás pustil dovnitř, ale musel jsem se vysmrkat, protože jsem na nose cítil bulíky.

„Letos už to asi nestihnem, za týden končí sezóna,“ vlil nám ještě pán naději do žil. Já osobně bych se klidně koupal i začátkem září, pokud by bylo pěkné počasí. Ostatně je to jejich byznys.

Obcházel jsem bazén kolem živého plotu směrem k mému oblíbenému místu. Už po cestě jsem si všiml pár děr v zemi. To tu nikdy nebylo. Můj flek byl pak dírami doslova posetý, že by se za to nestyděl ani dobře vyzrálý ementál. To už jsem zaregistroval i ta malá stvoření, která se proháněla svými klikatými vyšlapanými cestičkami. Hraboši. Zvedl jsem stojánek na slunečník a spatřil další díry. Někdo si zřejmě naivně myslel, že tím problém zamaskuje.

Usídlil jsem se raději na opačném konci trávníku, na pozici zcela nevýhodné, neboť bylo daleko nejen ke stánku s pivem, ale i k bazénu. Nicméně minimální migrace hlodavců byla prioritou.

Shodil jsem svršky a spěchal do bazénu. Tam mě čekalo další překvapení. Na dně se válely ostrovy písku, které pomalu měnily svůj tvar, jak je omílaly vodní proudy. Koukal jsem na to a ani si nevšiml kluka, který se objevil vedle mě. Ten si ze situace evidentně hlavu nedělal a situaci okomentoval: „No a co? Tak tady bude příští rok biotop.“