Toto je výzva pro deset a půl milonů Čechů. A taky pro pět a půl milionů Slováků.
Hurá! Už je to opět po roce tady. Celý český a slovenský národ povstane, a všichni se stanou odborníky na lední hokej. Muži i ženy, staří či mladí, každý, včetně důchodců a mimin.
Hlučnost ve městech se v prime times zvedne o desítky decibelů, jak dá národ průchod svým názorům, jako: „To nebyl žádnej faul.“ Nebo: „Jak to ten rozhodčí píská?! To hraje s protihráčem?“ A vůbec nejburcovnější hláška: „Tos mohl!“ Následující po neproměněné gólové šanci.
I já, co by ne skalní fanoušek TV sportu vůbec, se nechám strhnout a naleju si pár piv proložených panákama Jágrjemajstera (což se k hokeji hodí) do vykřičeného hrdla. Po takovém výkonu si pracující polovina společnosti horentně vybírá sickdays, aby nabrala síly do dalších bojů.
V lednici se musí uvolnit místo pro stylové alkoholické nápoje, dle momentálního soupeře. Hrajeme-li s Ruskem nebo Finskem, je to vodka. Zápas s Francií proběhne poklidně u vína. A na němce stačí pivo. Pozor jen na zápas s Dány, tam je vše dovoleno.
Já osobně mám rád spanilé jízdy po vyhraných mačích. Do ulic vyjedou alegorické vozy plné vlajek a transparentů a vypadávajících těl fanoušků.
Ó, jak semknuté národy jsou při tomto mezinárodním klání, že po vítězném gólu i cikána omylem obejmeš. Hokeji třikrát sláva.
Už se těším na zimu, až se sejdem na našem plácku a já převedu všechny své nové teorie do praxe.