Byl pozdní večer, první máj…
A je to tady. Jaro přišlo do vsí i měst. Všechno pučí a kvete, jen mně nikdo nepučí. A tak, nemaje na pivní mok a trdelník, se navracím alespoň ke starému zvyku a líbám pod třešní každého, kdo to dovolí. Je totiž první máj – svátek zamilovaných.
Tento zvyk byl v minulosti zastíněn tak zvaným Svátkem práce a to znamenalo honosný průvod. Já jím byl postižen coby pionýr a svazák. Později jsme se naučili vzít roha už druhou ulici od shromaždiště a lahev vína v parku spláchla rudou pachuť nucené agitace. Panáci na tribuně mně nechyběli a frontu jsem byl ochoten vystát jen na pivo, nikoliv tu Národní. Ať jiní sledují defilé komunistů, sovětských i českých vojáků, funkcionářů, Lidových milicionářů a dalších zapálených, režimu oddaných občanů.
Raději jsem se oddával po řecku svátku Floralia a uctíval bohyni plodnosti až na dno. Tomuto láskyčasu však předchází ještě jedna noc. Noc Valpuržina spojena se zvykem pálení čarodějnic. Jsme na půli cesty k letnímu slunovratu a to dodává keltskému svátku Beltine zvláštní moc.
Beru tedy do rukou jalovec a rozmarýn a vykouřím ze svého prostoru všechny přízraky. A vám radím to stejné: Chcete-li se zbavit svých čarodějnic, máte nejvyšší čas je upálit. A pro jistotu se chraňte květem kapradí, svěcenou křídou, hostií nebo alespoň obyčejnou snítkou šeříku.
Před měsícem byla vyhlášena básnická soutěž pana Bina. Už tehdy na vás lezlo jaro, neboť hned několik témat s ním souviselo nebo bylo přímo slovo jaro. Máte už tu správnou rozkvetlo náladu, miláčkové?
Posuďte sami, zde je seznam soutěžních básní.
A pokud se vám zachce též zadat mně téma a pět slov, na které složím báseň, můžete tak učinit v sekci soutěž.