Consum age. Spotřební doba přišla nenápadně, najednou tu je, jakoby odjakživa.
Reportáž v novinách:
Jindy prázdná hospoda nyní praská ve švech. Všichni pijí, jakoby to bylo naposledy. Zeptali jsme se, kolik lidí navštěvuje běžně tuto restauraci. Odpověď číšníka: „Tak dva tři denně.“ Nyní je však naprosto plná. „Čím to je?“ „Viděli prý něco v televizi,“ dodává číšník. Co to bylo, zkoušíme zjistit od jednoho z hostů, který je ještě schopen komunikovat: „Čím více prý budeme kupovat věci, tím budou levnější.“ A kolega vedle dodává: „Je to ekonomický zákon. Řekla to česká ministryně obchodu v televizi, tak to musí být pravda. Hoď nám sem ještě cigára, po dvou krabkách, ať se taky zlevní.“
Ověřovali jsme si, jestli to není jen fáma a opravdu mi(ni)stryně Česka, říkejme ji třeba Nováková, takovou větu pronesla.
Farmaceutický průmysl hlásí, že preparáty, ze kterých se dá vyrobit syntetická droga, jsou vyprodány a poptávka roste stejně jako fronta před nevěstincem.
Na ulici se začali objevovat apokalyptičtí kazatelé a ochránci přírody s výroky jako: „Pokud si, byť levně, koupíme něco, co nespotřebujeme, zahltíme svět odpadky. Bude to levný odpad, v němž se utopíme všichni.“
Důchodci se bouří: „Prý si za drahotu můžou lidi sami, ale kde máme my v důchodu brát peníze na kupování věcí, které ani nepotřebujeme, ve velkém, aby byly levnější.“ Někteří již sepisují petici na zvýšení důchodů.
Ovšem pozor! Tento ekonomický zákon a možná i nějaký přírodní je porušen, týká-li se to příjmů. Nikdo už nehovoří o tom, pracuj více, budeš lépe zaplacen. Neviditelná ruka trhu se státnickou tváří nás nutí více utrácet, při stejném příjmu, a neváhá v tomto útoku použít i nezákonnou změnu zákona, a to jakéhokoliv.
Paradox protipólu přímé úměry?
Lidé ve snaze platit méně za vodu, začali s touto komoditou šetřit. Logicky by měli jejich náklady klesnout. A ejhle, voda byla naopak zdražena. Kdyby takto šetřil každý, tak by společnosti prodávající vodu přišly na pověstný buben! Podle nového ekonomického zákona však platí: Nechme vodu téci přes noc, při tak velké spotřebě uvidíme, jak bude levná ráno, až se půjdeme mýt.
George Orwell by dnes mohl napsat dystopickou knihu s názvem 2019. Pojednávala by o tom, že Velký bratr a jeho kamarádi si prostě vezmou svůj pecen chleba celý, nenechají si z něj ukrajovat (s)prostým lidem. Ba co víc, umí zúročit i drobky, které jim přitom upadly.
Chcete také sbírat jen drobky?