Akvadukt
Balvany, které si ještě pamatovaly vodu,
vyschly
pak závěje písku navenek bez důvodu,
přišly
tráva žhavým poledním sluncem spálena,
nevzešla
vyhlídka na příští život zničena,
odešla
I když se pozlátkem třpytivým, honosným,
chlubili
stejně je zahalil studený, tmavý stín,
zhynuli
osamocen poslední stál ve žlutém poli řepky,
s nadějí
zázraky jsou-li sledovány očitými svědky,
se nedějí