Punker

Já jsem punker. A co vy? Neumětel kovový.

Jednoho dne jsem zjistil, že jsem, jak to jen říci, nemehlo. Nic mi nejde jak má. Třeba ráno. Jdu se mýt. Otočím kohoutkem a vyhrkne mi horká voda do umyvadla až vystříkne na druhé straně ven přímo na mé trenýrky, kde způsobí flek v tom nejexponovanějším místě. Pastu vykydnu mimo kartáček a ten mi vzápětí vypadne z ruky a s rachotem, co připomíná smích, poskakuje po keramice.

Raději opouštím koupelnu, ale ta se mě nechce vzdát bez boje a zachytí mě klikou od dveří za tílko. Otočím se a trhnu. Klika se pustí za cenu díry a já díky kinetické energii udělám tři kroky. Ten třetí se kříží s nohou postele, o kterou předvedu ukázkové osotogari a ocitnu se na matraci.

„To je znamení,“ myslím si, „znamení, že dnes nemám vstávat.“ Ale znamení přicházejí každý den.

Když už nejsem tak dobrý, snažím se být dobrý aspoň v tom, že nejsem dobrý. Někdy mám dokonce pocit, že jsem v tom nebýt dobrý, výborný.

Občas se mi sice stane, že mi za boha nejde udělat, že mi to nejde a věc se náhodou povede, ale na tyto okamžiky rychle zapomínám a vrhám se do dalších výzev, větších a těžších, kde se mé umění neumět rozhodně uplatní. Za tu dobu jsem si už vypěstoval na tyto věci instinkt a zkušenosti mě posunuly o několik levelů níže.

Můj kamarád přišel s překladem slova punk. „To je takový neumětel,“ říká. A v tu chvíli mi to docvaklo: To jsem celý já. Takový neumětel. Nejsem vlastně žádné nemehlo, ale reverzním překladem do angličtiny jsem punker. To zní daleko lépe.

Od té doby všem říkám, že v domácích pracech jsem prostě „pankový“. Každý si pod tím představí něco jiného, ale za rebela mě mají všichni.

A co vy? Jste punker?