Závan entropie
Kostely, katedrály, chrámové lodě
rezavějící staré brány
nikdy nedostanou se k vodě
neosedlají její vlny
Kolem jen tráva, listí tetelivé
lopuchy myšlenek prostí
a v krovu písně větru tklivé
skládají ódu na oltář z kostí.
Živé stromy mrtvé dřevo omotají
co na tom, že počasí žaluje
na dlouho příroda záměr neutají
a jejich sláva minulá stejně odpluje