básně pana Bina

Křižovatky životů
čáry na našich dlaních
slepé cesty mozkových závitů
a jednosměrky na nich

Když vidím kroužek kovový
láká mě dotknout se jej
i když se nikdy nedovím
co za těmi dveřmi zeje

Myslel sis, že zrcadlení
od základu všechno změní
Ó, jak ses mýlil
a ono není, není, není

To, co bych chtěl být
měl bych vědět
příslušné věci chtít
určitých slov si hledět

Je den svatého Valentýna
jak blázen lítám po Vaňkovce
a sháním čokoládové srdce
na ženy se prostě nezapomíná.

Stačil jsem zakřičet
do prázdna uliček
oněch pár slov
Nikdo je neslyší
jen čísi kroky si pospíší
odejít za roh

Nesčetněkrát život jiných předvádělo
kolik postav našlo tady smrt
atmosféru dojemnou vytvářelo
pro slávu, lidi, pro národ

Vysoko nad mořem v horské rozsedlině
s překrásným výhledem do dáli
luxusní bydlení zdarma nabídli mě
práce pro Sysifa, než mě tam dostali

Mlha temna nás obklopuje
cítím ji blíž a blíž
do Měsíce se zakusuje
i jemu je to na obtíž.

Balvany, které si ještě pamatovaly vodu,
vyschly
pak závěje písku navenek bez důvodu,
přišly