Stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi. Například mezi postoji, znalostmi, vírou, vzorcem chování a skutečným stavem věci.
Pravda je jen jedna. Není pro každého jiná, jen si ji někdo nechce připustit. Bojí se nesouladu. Paradoxně právě touha po souladu vede k tomu, že se nepravda vydává za pravdu. Ze strachu, z pocitu ztráty a beznaděje. A tak lidé raději mění pravdu v lež, které ani on sami nevěří.
Neracionální skutky se odůvodňují racionálními argumenty. Proto se v tom jedinec pramálo vyzná a lehce se splete.
Představte si, že celý život stavíte domeček z karet, které máte dle svého názoru ověřené, a najednou vám do něj někdo hodí vidle. Rozdílné informace na vás padají ze všech stran a každá se zdá být pravdivá. Důkazy na jejich podporu jsou tak pochopitelné.
Co teď? Změnit svoje chování nebo myšlení? Jsme-li však o své pravdě přesvědčeni nabízí se polovina Cimrmanova teorému o nemožnosti myšlenku opustit. Silný kuřák nepřestane kouřit, ale bude se snažit ostatní přesvědčit, že kouření není tak škodlivé, jak se říká, navzdory fotkám rakoviny plic. Pokoušet se totiž s kouřením přestat by bylo příliš náročné.
Kognitivní disonance je duševní nemoc, kterou tento rok trpí celý svět. A je daleko zákeřnější, než koronavirus. Lidé se rozdělují na nesmiřitelné tábory stojící proti sobě a ochotny za tu svou pravdu i zemřít. Sahají po násilí jakéhokoliv druhu.
Je rouška k ničemu nebo chrání? Je ten vir umělý nebo se nám jen mstí příroda? Je Babiš a celá vláda jen banda tápajících dementů nebo jsou to spasitelé a zachránci národa?
Typickým příkladem kognitivní disonance jsou židi, kteří jedou do koncentráku a tvrdí, že to je jen na určitou dobu, jako argument používají větu: To nám přece nemůžou udělat!
Přeji vám, abyste nikdy nevyslovovali onu větu: To nám přece nemůžou udělat! Je vždy chybná. Můžou! Nepřidávejte ke svým duševním chorobám ještě jednu: Sebeklam.
