Začátek konce svobody

Karle Kryle: Už zase ryjeme držkou v zemi!

 

Už je to tady! Druhá vlna koronatsunami. Jak známo, před každou další vlnou oceán ustoupí daleko od břehu, aby pak zaplavil daleko větší území a byl ničivější, než poprvé.

Vláda vyhlásila od pondělí 5. října nouzový stav, čímž se stala neomezeným vládcem nad našimi životy. A hned začala konat. Máte taky pocit jarního Déjà vu?

Aby ukázali, že jsou vlastně lidumilové, splní nám ještě poslední přání před smrtí. Běžte si zaběhat, proskotačit se naposledy ven. Zahrajte si třeba fotbal. Od pondělka už bude bez brankářů. A Eduard Bass svou knihu přejmenuje na Klapzubova desítka.

Kdo byl na vojně, tak ví, že od lampasáka nemůže čekat nic, než buzeraci. A čím vyšší šajba, tím větší pakárna. A tenhle je rovnou plukovník. Jenže vojna měla svoji nezpochybnitelnou výhodu: Věděli jsme, kdy skončí. Stříhali jsme metr do jejího konce. Ale v civilu není jasné, kdy to skončí. Může to trvat do nekonečna!

„Po víkendu bude hůř“, zní výhružky shora. Jak to tak ti čímani vědí? No jo, vždyť ony jsou o víkendu volby. O tu radost je zvolit nás přece nemůžou připravit a sebe ochudit o účast. Ale pak hned zpět do vězení. Po volbách ztrácí občan ihned cenu, jako právě koupené auto. Až do dalších voleb.

„Už žádné mejdany sportovců a Techtle Mechtle, nestíháme to pak trasovat,“ hlásá ministr zdravotnictví. A hledá způsob, jak přenést tuto odpovědnost na občana. Nemusel chodit daleko, vedle v Německu už to vyřešili: Budete se v restauracích registrovat. To, co Němec skousl, byla ovšem na Čecha už příliš silná káva, a tak to byl ministr nucen ještě tentýž večer vzít zpět. Prozatím.

I tak, ale potřebují, aby se lidi navzájem bonzovali. A po vzoru Komenského Školy hrou nám dají hru: eRouška. A k tomu masivní kampaň, protože těch zatím pět set šedesát tisíc lidí, co si ji nainstalovalo, není pořád dost.

Vrcholem pak bylo, když se nechali volně inspirovat písní Karla Kryla Veličenstvo kat: Zakázali psát a zakázali zpívat…

Budiž občanům přičteno k dobru, že to vzali s humorem, ovšem je to humor černý a smutný. Přesto někteří stále tvrdí, že je u nás život jako v pohádce. Jenomže my nežijeme v zemi krále Miroslava, ale v Půlnočním království. A nemáme možnost si odskočit zazpívat do sousední země, jako onen švec v Pyšné princezně.

 

Mimochodem připomeňme si, co vlastně zpíval:

Narodil se mladej švec, starej pro něj dělal klec.

Ten švec lidi, to jsem já, pořád volám do světa

pusťte mě z té klece ven, budu zpívat celej den.

 

Ano. Jsme v kleci. A nejen v naší české kleci. Ani v té Evropské. Tohle je klec celosvětová. O to pevnější mříže má. Ocitli jsme se v celosvětovém vězení a myslíme si, že zavřeni jsou ti na opačné straně mříží.

 

Strašák v poli virů

Ministr vnitra straší z telky s osmi tisíci nakaženými denně, a když se mu prognóza nepodaří, ohne čísla, aby to bylo. Mrtvé duše, které ani nebyly na testech, pak dostanou zprávu, že jsou pozitivní a to hned několikrát. Gogole, už dorazil Čičikov až k nám?

Také se svět najednou hemží odborníky, kteří svádí boj s jinými odborníky – odpadlíky. Na vše se vypracovávají studie a vedou se ubohé disputace na honosné téma. Australští výzkumníci přišli dokonce na to, že kapénky zpěvákům od pusy létají nejvíce při notách DO a FA na známé diatonické stupnici. Armáda skladatelů tak přepíše partitury oper, aby ty problémové tóny odstranili? A Štefan Margita se ptá: „Jak daleko doprsknu, když nejbližší divák sedí deset metrů ode mě?“

Chápu, že ti, co nemocí s těžkým průběhem prošli nebo tomu byli vystaveni jejich nejbližší, jsou opatrní a vyplašení. Ale nesmíme se nechat ovládnout strachem a přestat myslet. To hraje vrchnosti do noty a nám střízlivějším, co jen slepě nevěří předkládaným číslům, brnkají na tenkou strunu nervů, která může kdykoliv prasknout. Pánové nahoře nás chtějí mít za každou cenu zavřené, protože tak se lidé lépe ovládají. Pustí nás jen k volbám a do práce. Daně se totiž platit musí, daně jsou to, čím tu příšeru živíme. Sami pak pod rouškou uzavírají svoje byznysy za miliardy, zatímco obyčejný lid bude žrát suchou skívu.

 

Jenomže pozor ty Krylovy verše mají pokračování: A bylo jim to málo…Což znamená, že ještě není konec. Co bude následovat? Prohibice mluvení? Zákaz smíchu?

 

Obávám se, že pokračování příště.