Bílá mlha, klouzavá hmota, zima za nehty se deroucí. A to vás baví?
V tuhle chvíli kulminuje období, kdy lidé vytahují lyže a přesouvají se na zasněžené vrcholky hor za jednou oblíbenou zábavou. Lyžováním. Tak i já oprášil ty dřeva po dlouhé době, abych zjistil, že už nepruží jako dřív. Rovněž jakoby noha mi vyrostla, protože mé lyžáky tlačily mne na palcích a při jejich zouvání jsem spálil skoro 5000 kilojoulů, rovno jest to výdaji hodinového běhu patnáctikilometrovou rychlostí, což dávám leda na kole.
S dalším překvapením se vytasila zimní bunda. Poněkud se smrskla, zatímco rukavice padaly z rukou a kalhoty si dovolily zaseknout zip. Helma seděla, ale prý už je z módy. Je až s podivem, že když necháte věci jen tak ležet po určitou dobu, začnou si žít vlastním životem a vy je pak vůbec nepoznáváte. Kde je jejich krása ze starých fotografií? Kde je funkčnost, popisována v katalogu?
Nu co, není čas k renovaci vozového parku. Bude to muset stačit. Hlavně aby stíhalo mé líné tělo. Po pár sjezdech jsem dal za vděk rumové přestávce maskované čajem. Kapsy se jediné v bundě nesmrskly a pojaly tedy legendární placatici, kterou jsem obdařil obsahem čtyřicetiprocentním. Takový sport se mi pak líbil čím dál, tím víc.
Ono dobré rozpoložení pak zákonitě vedlo k invenci a netradičním nápadům. A protože nemám daleko k realizaci čehokoliv, založil jsem hned na místě školu tandemového lyžování. První žák prospěl s vyznamenáním, ba co víc, byl tak spokojený, že si předplatil kurz i na příští sezónu. Koneckonců posuďte sami. Jeho šťastný obličej doslova září s odlesky čerstvého umělého sněhu. Jako každému, kdo je rád, že to přežil.
