Co jste možná nevěděli: Tři králové nebyli tři a nebyli to ani králové.
Ve střední Evropě je zvykem na svátek Zjevení Páně, známého jako svátek Tří králů, požehnat domům. Jistě jste si všimli křídou napsaných písmen K+M+B+ na dveřích domů. Nebo také latinský ekvivalent C+M+B+ a rok 2020. Obecně rozšířený názor, že jde o počáteční písmena oněch Třech králů: Kašpar, Melichar a Baltazar je mylný. Tato jména se začala používat až ve 12. století. Ostatně i domněnka že se jedná o zkratku latinského Christus mansionem benedicat: Kristus, požehnal tomuto domu, je z druhé poloviny 20. století! Křížky pak symbolizují Nejsvětější trojici – otce, syna a ducha svatého, není to znaménko plus.
S jistotou se také nedá říci, že tři králové byli tři ani, že to byli králové. Stejně jako o narození Ježíše o nich víme pouze z bible. V západní církvi se jejich počet pohybuje od dvou do čtyř, naproti tomu v té východní je jich až dvanáct. V Matoušově evangeliu se píše o mudrcích z východu, jež přinesli do Betléma dary. Podle počtu darů: zlata, myrhy a kadidla se patrně jejich množství ustálilo na třech.
Předmětem polemiky je také místo, odkud přišli. Ve hře Persie či Jemen, ale asi nejblíže je Babylon a kněží kultu Zarathustry. Anebo byl každý odjinud, soudě opět dle darů a místa jejich tehdejšího původu.
Hvězda jim ukázala cestu
Co vlastně přivedlo mudrce do Betléma? Nejčastější názor je, že šlo o kometu. V té době byla však astronomie na Dálném východě značně rozvinuta a záznamy z pozorování komet se dobře dochovaly. Problém je, že žádná z popsaných komet časově nevyhovuje. Navíc byly tehdy komety nešťastným znamením.
Nejblíže pravdě je tak nejspíš německý astronom Johannes Kepler, jenž pozoroval počátkem 17. Století v Praze konjunkci Jupitera a Saturnu. Napadlo ho přepočítat, kdy došlo k podobnému jevu v období kolem počátku křesťanského letopočtu. A ejhle, zjistil, že se tak stalo v roce sedm před naším letopočtem. Když vezmeme v úvahu nepřesnosti, ke kterým došlo v šestém století při zpětném určování letopočtu, je to docela přesné.
A ještě jedna věc:
Není vám divné, že mudrcové následovali úkaz na východě? To by vlastně šli na úplně jinou stranu.
V řeckém textu Matoušova evangelia je uveden tento astrologický slovní výraz: en te anatole. Je-li použit tento výraz v množném čísle, znamená země na východě. Ostatně z Řecka je Anatolie na východ.
Evangelium jej však používá v jednotném čísle a to dává sousloví jiný, astronomický význam, jež se dá vyjádřit termínem heliakický východ hvězdy – planety. Zkrátka je to chvíle, kdy je planeta nejvíce viditelná krátce před východem slunce.
Místo: „Viděli jsme jeho hvězdu na východě“, by se text měl přeložit jako: „Viděli jsme jeho hvězdu při východu.“ Tedy vycházet.
To už dává větší smysl, ne?