Bonzáci

Linka 156 je v Brně přetížená. Lidé například žalují na své sousedy, že kouří na balkoně bez roušky

Říká se, že v dobách krize vyplave na povrch každého člověka to, co je ukryto hluboko uvnitř. A nejen z každého člověka, ale z celého lidstva. A nejen to dobré, ale hlavně to zlé.

Slovy Karla Čapka: Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí.

Dejte blbci funkci a tu máš čerte kropáč. Dejte lidem telefonní číslo a začnou se udávat. O to smutnější je, že to je číslo na tísňovou linku, která je pak zahlcena nesmyslnými hovory od dementů, kteří chtějí dělat jen problém bližnímu svému. Snad jako msta sousedovi za to, že se jeho pes předminulý rok uvolnil na jejich zahrádce. Nebo někomu, kdo jim při honu za supermarketovými slevami vyfoukl poslední těstoviny za polovinu.

Takoví lidé vykloněni celý den z půdního vikýře, protože nemají doma co dělat, sledují celou ulici a hlásí na policii všechny ty neposlušné obyvatele, co odmítají nosit roušku. Tedy ne tu bederní. Myšleno je ústenku.

Patrně je tato lidská vlastnost lidu vlastní. Už za časů procesů s čarodějnicemi se tímto způsobem dalo zbavit celé rodiny a pojmout její majetek za svůj. Pokračování najdeme za nacismu, komunismu a nyní i Babišismu.

Žijeme ve světě elektronického sledování, ale to neznamená, že vymizelo to staré dobré šmírování naživo. Tyhle analogové metody v terénu mají evidentně pro mnoho hyen pořád svoje kouzlo.

Množí se pak udání typu: Soused si spravuje střechu bez roušky. Pan XY kouří na balkóně bez roušky. Cyklista vyjel sám do lesa a hádejte co? Bez roušky! A důchodce odnaproti má buldočka, kterého venčí bez roušky. (Tady není zcela patrno, kdo se provinil)

Pohrdám takovými lidmi a jejich psychologický profil bude mluvit za vše. A stát je v tom cíleně podporuje svými hrami. Po úspěchu té první s názvem účtenkovka, se teď ta druhá – ústenkovka, jeví ještě úspěšnější. Zapojila se do ní již třetina národa! Jestli se tito řekněme nadlidé tak moc bojí nákazy, tak ať si doma klidně v roušce i spí. Beztak jsou to ty potrefené husy, co prudí s ústenkou jiné a když jdou z hajzlu, tak si ani neumejou ruce.

Jaký je to obrovský protiklad lidem, kteří se snaží ostatním pomoci: lékařům, sestrám, hasičům a tak dále.

A proto všem takovým vzkazuji: Přečtěte si pozorně, co je a co není povoleno a proč a hlavně zapojte selský rozum. Zjistíte, že přežití lidstva na roušce alias ústence nezáleží. Ano, v davu lidí bych to i bez příkazu bral jako základní lidskou slušnost, chránit ostatní, ale co je vám do kohokoliv na metry daleko? Stejně jste to právě vy, co v každém chřipkovém období jezdí městskou, s radostí prská do ruky a tu pak otře o všechny madla a sedačky co to jde!