Zaslechl jsem volání ticha. Bylo tak hlasité, že se mu nedalo odolat a táhlo mě k sobě blíž a blíž.
Jako každý rok na jaře, jsem vyjel za focením opuštěných kostelů v pohraničí. Měl jsem dopředu daný harmonogram s tipy, která místa mohou být zajímavá. Některé kostely byly zabezpečeny, se zazděným vchodem, ponechány na pospas holubům, kteří jediní vrchními okny vnikali dovnitř.
Už jsem nabýval pocitu neúspěšné mise. Další kostel stál uprostřed hřbitova a vypadal nedobytně. Obešel jsem jej dokola a cestou potkal kameníky, co osazovali náhrobek. Na dotaz, jestli je možné se do kostela podívat, kroutili hlavou, a protože byla sobota, nemohl jsem ani zaklepat na místní úřad.
Pak jsem si všiml otvoru ve spodní části rezavých dveří. Zkorodovaný plát byl ohnutý a zpřelámaný, jako čokoláda. Strčil jsem hlavu do díry a přeměřoval ji jako kočka vousy, jestli se do ní vejdu. Uvnitř jsem cítil něco velkolepého.
Rozhodl jsem se to risknout a lehl břichem na zem. Pomalu se sunul obličejem dolů do tmy, takže jsem vdechoval všechen prach. Nejtěžší bylo dostat na druhou stranu ramena. Nakonec to šlo s jednou rukou vpředu a druhou podél těla. V této pozici ale bylo těžší se posunovat. Když už prošel i pas, mohl jsem se rukama přizvednout a vyhnout se rozbitému sklu.
Konečně uvnitř. Následovala foto technika. Odměnou pak bylo hodinové focení nádhery baroka.
Problém nastal. Když jsem se vracel. Odtud vypadala cesta zpět hrozivěji. Ostré hroty rzi trčely ze spodu i z vrchu. Hlavou napřed to nepůjde, budu muset couvat. Zavolal jsem přítelkyni telefonem, aby převzala batoh s focením. Pod botou zapraskaly střepy. Nohy zmizely ve dveřích.
Náhle slyším zvenku hlas: „Mám ti pomoct?“
„Jako jak?“
„Vytáhnu tě za nohy.“
Představa, že mě někdo chytne za nohy a plynule rozpárá moje břicho po celé délce, mě vyděsila.
„Jenom to ne,“ křičím, „zvládnu to sám. Rozhodně mi nepomáhej.“
Za pět minut jsem doslova spatřil světlo světa a zažil druhý porod, tentokrát bez breku.
Posléze jsem otvor změřil. Výsledek: 60 x 30 cm.
Prohlédnout si fotky opuštěných kostelů a poslechnout si další pozoruhodné příběhy můžete na mé výstavě.