…pravěk neskončil, jenom se po době kamenné, bronzové a železné nenápadně posunul do doby plastové
Jel jsem včera nakoupit a na parkovišti vidím auto zaparkované napříč přes čtyři místa. (Prohlédněte si fotografii). Chápal bych, kdyby někdo spěchal, třeba na záchod a nechal svoje vozidlo podivně pohozené u krajnice. Nebo kdyby byla kola zkroucena do smyku, dveře otevřené a krvavá stopa by vedla k blízkému hájku. Ale za normálních okolností takto zaparkuje jenom neandrtálec.
To je jeden z důkazů, že žijeme stále v pravěku. Jen to období dnes, podle druhu látky, kterou používáme nejhojněji, můžeme nazvat dobou plastovou. Ale tahle doba nemá vliv jen na hmotu, nýbrž umělé se stávají i naše duše, myšlenky, city, mezilidské vztahy.
Jsme obklopeni virtuálními přáteli, z nichž dobrá třetina jsou fejk. Sbíráme falešné lajky na fejsbůku, hlavně ať jich je hodně. Lžeme, kudy chodíme, abychom neklesli na vymyšleném společenském žebříčku. Kontakt se skutečnými lidmi je stále vlažnější. Za to ve virtuálním prostředí je vše dovoleno.
Představoval jsem si, co by mně asi řidič odpověděl, kdybych jej na jeho chování upozornil. „Co je vám do toho,“ řekl by, „ještě je tu snad místa dost!“ „To sice je,“ bral bych jeho argument, „ale to vás neopravňuje…“ „Vypadněte!“ skončil by argumentaci řidič. Mohl bych pokračovat dál, dokud by na mě nevytáhl třeba nůž nebo hasák.
Byly by to stejné důvody, jako kdybych seděl v hospodě u prázdného stolu pro deset osob a poslal jej ke stolu vedle, obsazenému k prasknutí důchodci, s tím, že je tam ještě nějaké místo volné.
Čekal jsem v úkrytu na majitele vozu. Byl jsem zvědavý, jestli vypadá tak, jak si jej představuji – homo inprobus. Musím říct, že nezklamal. Vypadal tak. Jeden z těch, kteří se omylem ocitli ve skutečném světě, protože měl asi hlad a musel si jít nakoupit, ale v hlavě pořád hrál Grand Theft Auto. Z tohoto úhlu pohledu by se dal pochopit jeho způsob parkování.
Neřešil jsem to a umístil svoje auto co nejdál od jeho, neboť jsem usoudil, že nikdo nemůže vyloučit, že není jeho majitel na drogách a nebude vyjíždět stejně, jak parkoval, přičemž poškrábe všechny auta, co mu budou stát v cestě.
Můžete říct, abych nad tím jen mávl rukou, vždyť jsem taky býval rebel, ale já se mám stále na pozoru. Nikdy nevíte, kdo vám zaparkuje napříč na vašem dvorku.
Taky se potkáváte s lidskou arogancí nebo si jí prostě nevšímáte? Pište do komentářů.